Video – Rozhovor s Davidem Ayerem, režisérem filmu Fury

V našem exklusivním rozhovoru zodpoví David Ayer, režisér filmu Fury, několik otázek o svém filmovém poslání, vojenské minulosti a potěšení pracovat s tanky. Pod videem najdete také přepis rozhovoru. Užijte si to!

Video je pouze v anglickém jazyce. Kompletní přepis najdete níže.

Ahoj, jsem David Ayer, režisér připravovaného filmu Fury.

Zodpověděl jsem pár vašich dotazů během dotáčení filmu tady v Los Angeles v Kalifornii. Pojďme na to!

 

Existuje filmový žánr, který vás při tvorbě vašich filmů nějak ovlivnil?

Moje žánrové inspirace pro Fury? No to budou klasické americké válečné filmy vesměs. Mezi mé nejoblíbenější patří každopádně Apocalypse Now (Apokalypsa). A pochopitelně nemůžu nezmínit Saving Private Ryan (Zachraňte vojína Ryana). Se svým filmem tak trochu vstupuji na posvátnou půdu, protože kráčím ve stopách skutečně skvělých válečných filmů, ale zároveň se snažím propůjčit mu vlastní vizi, autentičnost a jistou dávku upřímnosti.

Bylo pro vás důležité pracovat s reálnými tanky namísto digitálních modelů?

Když děláte film o tancích, tak potřebujete tanky. Technologicky jsme schopni vytvořit velmi dobré digitální modely (CG), ale to nikdy nemůže nahradit ten pocit, když je na place skutečný tank. Mít tyhle starodávné válečné mašiny hned vedle skutečných herců bylo naprosto klíčové. Herci se s nimi musí naučit zacházet, což rozhodně prospívá jejich „výkonu“ na plátně. Navíc jde o úžasné stroje, velmi fotogenické a vizuálně zajímavé. Když vidíte ty obrovské a silné stroje, jak se k vám v pěti blíží, a že tam vůbec jsou, ve své reálné velikosti - na tom prostě něco je. V tom si myslím, že je tento film výjimečný. Diváci zažijí něco, co ještě neviděli.

Odkud berete svou vizi reality?

Ve svých filmech mám rád takové to živé reálno - vrstvy a jistou opotřebovanost. Když se podíváte na některé policejní či válečné filmy, mnoho z nich působí čistě a nablýskaně. Tohle není čistý a nablýskaný film. Tohle je pořádně zablácený, špinavý, zrezivělý a krvavý film - přesně taková byla i válka. Když jsem si pro Fury dělal výzkum a studii tématu, všiml jsem si, že svět má jakési vrstvy, letokruhy... jakousi patinu. A to je přesně to, co chci reprodukovat ve Fury.

Dají se využít vaše zkušenosti coby ponorkového námořníka při tvorbě filmů?

Myslím, že s trochou nadsázky jsem své zkušenosti z námořnictva dokázal převést do tvorby Fury v tom smyslu, že stejně jako v ponorce pracuji v železném prostředí. Je to jedna velká zbraň, všechno je z oceli a jen pobyt uvnitř může být velmi nebezpečný, stejně jako v tanku. Když žijete uvnitř zbraně, změní to váš pohled na ni. Chtěl jsem, aby se tohle můj filmový štáb naučil. Zjistili, že tank se stal jejich ložnicí, jejich obývacím pokojem a koupelnou - stejně jako opravdová posádka tanku. Naučíte se ten stroj milovat. Naučíte se o něj starat. V armádě mají takové rčení - naučte se pečovat o své vybavení a ono bude pečovat o vás. Bylo důležité, aby štáb i herci dostali tohle poselství pod kůži.

Ovlivňuje vás zájem o válečnou historii při výběru filmových projektů?

Historie mě fascinuje. Je tu nepřeberné množství příběhů, zejména pak ze druhé světové války. Byl to poslední, skutečně globální konflikt svého druhu, ve kterém se mohli zúčastnit lidé ze vzájemně velmi odlehlých koutů zeměkoule. Takže si myslím, že tu skutečně je mnoho příběhů k vyprávění. Dokážu si tedy představit, že se k válce budu i v příštích projektech vracet.

Existuje film, který vás natolik osobně ovlivnil, že byste jej chtěl sám znovu natočit?

Jako filmový tvůrce studuji vše, co přišlo přede mnou, a je toho skutečně hodně, co se dá nazvat klasikou a velkou inspirací. Ale nevím, jestli bych někdy chtěl udělat remake práce někoho jiného. Pokud by to byl ten správný projekt, možná bych na to kývnul, ale myslím, že mám sám hodně co vyprávět. Tím jsem chtěl říci, že dobrý příběh může přijít odkudkoli, ale v tuhle chvíli, coby režisér, chci vyprávět vlastní příběhy.

 

POUZE V KINECH

 

Tankisté, vpřed!

Zavřít